Vaše tvorba!

Zde můžete umisťovat vaše povedená díla. (I kdyby to byly ty méně povedená, stejně vám to neřekneme, takže se neostýchejte a přidávejte!)

Takže...
Než jsem to dal jsem, tak jsem to nejdřív poslal Agrexovi přes PM, protože jsem tzv. neměl koule to sem dát...

Šamanova povídka
Byla chladná noc. Odhodlaní orkští válečníci, nebo také žumpové, pochodovali v čele s Tojarou Rocksoulem, warsongským pánem mečů. Nikde nebylo vidět ani na krok. Všude bylo až podezřelé ticho, jen ze zadní části skupiny se ozýval občasný smích trolích lovců hlav. „Buďte vzadu potichu!“ Okřikl je tlumeně Tojara. Byla náhoda, že jsem na ně narazil. Mají namířeno do orkského dřevorubeckého tábora v elfském lese. Asi bylo dobře, že jsem je potkal. Sám na kraji lesa, když všude kolem jsou predátoři a elfové, kteří jsou ochotni chránit každý kvítek v tomto lese vlastním životem. Byly jsme už na půl cesty do tábora, když tu se celá skupina zastavila. „Co se…“ Ani to ten žump nestihl doříct když na něj Tojara zasyčel, ať je potichu. „Kde je Vekuzz?“ Ozvalo se ze předu. „Vekuzz tady, Vekuzz je tady!“ Z menší skupinky trolů v zadu se vynořil oproti ostatním malý, ale svalnatý trol. „Vekuzz je tady! Co vy chtít po Vekuzzovi? Chtít po Vekuzzovi stopovat?“ Tojara ukazal na stopy očividně humanoidního původu. „To je lehký! Tady projít asi před…“ Vekuzz začal ukazovat na rukou čtyři prsty. „To jen nějaká elf. Jít ho ulovit! Vekuzz rád elfy! Chutnat dobrá.“ Tojara jen pokrčil rameny, a mávnul na ostatní. Já jsem se ale zapozoroval do jiné věci. V nějakém chroští svítily… Ani nevím, co to bylo, jen vím, ale když to zahlídlo můj letmý pohled, tak se to ihned vytratilo. Tojarovo sashimono ve tmě kontrastovalo s okolím. Sytě červená standarta hordy se vlnila podle směru větru a pohybu na Tojarových zádech. V dálce už jsem zaslechl gobliní mechanické dřevorubce, nebo jak tomu říkají. Vynalézavá rasa ti Goblini...



V táboře jsem už jeden den a zatím mě nutili jen pracovat. Jsem orkský šaman, ale tady je to fuk. Je zde zapotřebí každá volná ruka. Večer, když už měli nastoupit jiní dřevorubci, se zvedl vítr. Tojara vypadal neklidně, ale ostatní si toho nevšímali. Po půl hodině vítr ustal úplně. Byl úplněk. Tojara hleděl na měsíc s neobvyklým strachem. S Kaldorei už bojoval mnohokrát, a proto věděl, že útočí nejčastěji v noci. „Kde je zase Vekuzz?“ Zařval Tojara. „Vekuzz tady, co chtít po Vekuzzovi?“ Tojara objal jednou rukou Vekuzze a svým dlouhým mečem ukázal do tmy mezi stromy. Vekuzz kývnul, a vytáhl si z opasku malou, primitivní sekyrku. Pomalu kráčel směrem k stínu. Když ve stínu úplně zmizel, tak Tojara zakřičel: „Vekuzzi, je to v pořádku?“ Ale odpovědi se nedočkal. Tojara se tedy odhodlal, a pomalu kráčel ke stínu, ale když už byl skoro u něj, tak jen opatrně nahlédl. Dále jsem slyšel už jen zahvízdnutí šípu, a řev Tojary. Tojaru trefily do břicha, ale to bylo to nejmenší. Z křoví vyskočila elfka na tmavě šedém panterovy. Zařvala něco elfsky, natáhla ruku s podivným ostřím, a z křoví vyběhlo několik elfek s luky a stejným ostřím, jako měla jezdkyně na panterovy. Tojara se vzchopil, vytáhl si s řevem šíp z břicha a rozeběhl se s mečem proti jezdkyni. Jeho sashimono zase kontrastovalo se stínem v pozadí. Pán mečů se napřáhl s mečem, ale panter stihl uskočit. Jezdkyně si mezitím z ramena stáhla dlouhý luk, a z toulce vytáhla šíp. Tojara se zase napřáhl mečem, ale to už elfka natáhla tětivu, a vystřelila. Tojara jen tak tak stihl zareagovat otočkou na patě, ale ta otočka mu dala možnost dalšího nápřahu mečem. To už panter uskočit nestihl.



Tojara sekl pantera přes krk, čímž mu pravděpodobně přerazil vaz. Elfka se nestačila divit. Já jsem se mezitím krčil za vozem se dřevem, neboť nejsem žádný velký válečník. Panterovo tělo se skácelo k zemi jako velký šedý balvan, a zalehlo elfku. Ostatní elfky na tom také nebyly moc dobře. Orkové jsou tvrdí válečníci, a trolští lovci hlav mají také slušnou trefu. Kaldoreiské bojovnice se začaly stahovat. Boj skončil stejně rychle, jako začal. Skákali jedna za druhou do stínů. Jen jedna elfka ležela na zemi zavalená tělem pantera. Snažila se vymanit z pasti, ale marně. Ten panter mohl vážit asi jako taur. Tojara vedle její hlavy zapíchnul svůj dlouhý meč a výsměšně založil ruce. „Vy se vážně myslíte, že nás dokážete porazit jen s trochou elfek? Vždyť se podívej. Na naší straně padnul jen Vekuzz, ale u vás…“ Tojara nedokončil větu a začal se smát. Elfka sice nerozuměla orkskému jazyku, ale určitě rozuměla, tomu výsměšnému tónu. Elfka reagovala jen nějakými elfskými řečmi. Podle toho, jak to znělo, asi Tojaru něčím nazývala.



Tojara ignoroval její řeči. Jen ukázal na dva orky, a řekl: „Vytáhněte jí a svažte!“ Orkové kývly na souhlas. Tojara vytáhl meč ze země a opřel si o rameno. Pořád se nemůžu vynadívat na jeho sashimono. Krvavě rudá barva tentokrát vyniká proti hnědému pozadí budovy… Tojara je už skoro za rohem pily, když tu se ozve křik. Když se otočím, vidím už jen elfku, která běží do hlouby lesa a dva orky ležící na zemi se sekerami zaraženými v lebkách. „Tvrdohlavý elfové...“ Procedí mezi zuby Tojara a kleká před mrtvými orky. „Stateční válečníci. Duchové je příjmou mezi sebe…“ Řekl jsem Tojarovi, on ale jen mávnul rukou. „Stateční mohli být, ale bylo jim to k ničemu, když se nechali tak snadno zabít.“ Trochu mě zarazil jeho klidný pohled. Je sice velký válečník, ale každého orka by měla trápit smrt jiných orkských válečníků. Neprojevil ani trochu respektu před padlými orky. Ani ho nezajímalo, co s nimi bude dál, prostě se otočil a šel svou cestou. Celou noc trvalo, než jsem vykopal hroby a pohřbil jsem orky. A to jsem ještě zase musel pracovat. Tentokrát jsem ale celý den neviděl Tojaru. Když jsem ho chtěl navštívit do jeho pokoje, tak mě ani jeho vojáci nepustili dál.



V noci, když už nebylo bez louče vidět ani na krok, jsem konečně zase zahlédl Tojaru. Zase měl ten neklidný výraz na tváři a díval se do stínu, ale tentokrát už byly všichni v pohotovosti. Na nohou byly snad úplně všichni. Trolští lovci se rozhlíželi na věžích. Ani jeden ale nevydal ani hlásku. Každý měl za pasem roh, který se směl použít pouze v případě, kdy se bude dít něco podezřelého. Ticho přerušila sova. Tojara na okamžik mihnul pohledem po sově, a hned se zase díval do stínu. Z druhé strany tábora se ozval zvuk rohu. „Něco se děje!“ Zařval jeden z orků. Každý v táboře hned běžel za zvukem rohu. Na zemi ležel ork se šípem v srdci. V tom se ozval další roh, který zněl z věže uprostřed tábora. Hned na to ze stínu vyletěla salva šípů. Já a Tojara jsme stály naštěstí úplně vzadu, takže nás nezasáhl žádný šíp, ale zbytek na tom byl hůř. Jen pár „šťastlivců“ z toho vyvázlo jen se šípy v končetinách. „Zatracení elfové!“ Vykřikl Tojara. Já se rozeběhl k mému oblíbenému místu. Zase jsem se krčil za vozem se dřevem…



Elfky vytasili své zbraně s trojím ostřím a rozeběhli se odhodlaně proti orkům s bojovými výkřiky v jejich jazyce. Tojara a pár těch „šťastlivců“, kteří přežili salvu šípu, tasili své zbraně a běželi elfkám naproti. Trolští lovci hlav házely své oštěpy a sekery jako smyslů zbaveni, ale proti velké elfské přesile to nemělo moc velký účinek. Když padla nějaká elfka, hned vyběhla ze stínu další, aby jí nahradila. Bylo jich spousty. Tojara už stál pouze vedle jednoho orka, který měl ke všemu v zádech zabodnutý šíp. Tojara bojoval se třemi elfkami najednou. V dálce se však zase objevila elfka na panterovi. Byla to ona. Ta, co zabila dva orkské válečníky a utekla do stínu. Mířila lukem na Tojaru. V dálce to vypadalo, že si něco mluví pro sebe, ale ukázalo se, že to bylo nějaké jejich kouzlo. Šíp, který mířil na Tojaru svítil stejnou barvou, jakou má měsíc při úplňku. Elfka pustila tětivu luku. Šíp prosvištěl vzduchem a zasáhl Tojaru přímo do srdce. Tojara se skácel na zem, jako veliký strom, který někdo pokácel. Když jsem uviděl, že padl i Tojara, dal jsem se na útěk. Proběhl jsem celý tábor, jak nejrychleji jsem mohl. Měl jsem štěstí. Proletělo kolem mě pár šípu, ale ani jeden z nich mě naštěstí netrefil. Věděl jsem, že tábor padl. I trolové na věžích už byly mrtvý. Bojovali ve jménu své víry. Zemřeli v bitvě, tak jak se na válečníky patří. Jejich odvaha nikdy nebude zapomenuta a dostane se jim odměny od velkých duchů, která jim právem náleží.


Sashimono = Taková ta vlajka, co měly blademasteři ve w3 (více na wiki)

Vau ! Tomu říkám pořádný příspěvek... je to zkoro jak z knihy warcraftu. Celkem jsem se do toho vžil. Nádherné a tady máš povíšení na forku

Tak ja tiež niečo prikladám, je to zatiaľ len úvodná časť ale postupne by som zakončil celý príbeh. Dúfam že sa vám bude páčiť. (Prepáčte za gramatické chyby interpunkčné znamienka a iné chujoviny ktoré sa mi nepáčia a nikdy sa mi páčiť nebudú takže ich nebudem vedieť )



Falson sa zastavil na vrchole hory a obzrel sa do rokliny. Vietor mu šľahal do tváre a nohy mal po kolená zaborené v snehu. On a skupina chlapov z dediny sa vydali loviť netvora, ktorý už niekoľko týždňov ohrozuje život v ich malej dedine. Podľa slov lovca, ktorý pred pár dňami prišiel do dediny mu netvor roztrhal loveckého psa aj úlovok. Mal niečo spoločné z vlkom ale bol mohutnejší, silnejší a nebezpečnejší. Keď sa mu lovec pozrel do očí, pred očami videl svoju smrť. Ako mu netvor trhá krk svojou mohutnou čeľusťou. Ako sa mu jeho tesáky zarývajú do mäsa sťa dýky. To všetko stihol lovec povedať predtým než posledný krát vydýchol. Zima je krutá. Vetšina dediny vravela o lovcovi, ako o bláznovi ktorému v tej zime zamrzol mozog. Avšak hŕstka chlapov ktorý boli priamo pri tom ako lovec skonal, sa rozhodla preveriť jeho slová. Už dva dni sa snažili vyjsť na obrovskú horu kam lovec chodieval loviť. Počasie im ich výstup len sťažovalo. Odkedy vyrazili, akoby im chcelo všetkými silami zabrániť v pokroku. Prvý deň sa strhla mohutná víchrica pri ktorej prišli o najstaršieho člena loveckej výpravy ktorý práve držal stráž. Zaspal. A spánok sa mu v tejto zime stal osudným. Ráno, keď víchrica ustala mu usporiadali rýchly pohreb na okraji táboru. Potom celý deň pokračovali vo výstupe. Dvakrát bol ohrozený život ďalšieho zo skupiny, avšak kvôli rýchlej reakcii ostatných nedošlo k žiadnej ďalšej úhone. Teraz keď sa výprava konečne dostala na vrchol hory sa rozhodli rozbiť tábor pod skalným previsom, ktorý im poskytoval aspoň nejakú ochranu pred zimou. Falson sa pri zakladaní ohňa zadíval na spoločníkov. Jeden rybár, kovár a jeho pomocník. A k tomu ešte jeden vyslúžili vojak ktorý celý čas neprehovoril ani jedno slovo. V dedine o ňom kolovali rôzne zvesti, jedny hovorili že je nemý odmalička, druhá zase že mu v armáde za neposlušnosť vyrezali jazyk. Falson týmto rečiam neveril. Držal sa zásady: Ver iba tomu čo uvidíš. Preto mu pripadala táto výprava taká nezmyselná. Keby ho neviazala prísaha že oslobodí dedinu od každého možného nebezpečenstva, nikdy by z domu nevystrčil nohu. ,,Blbá prísaha,“ zaklial pri práci. ,,Prečo som len vtedy nedržal hubu?“ Falson sa zdvihol a rozhliadol sa po ich provizórnom tábore. Rybár a kovár stavali stany, mladý pomocník sa pokúšal zapáliť oheň a vojak sedel na kameni a díval sa do skalnatej steny. Všetci spoločníci si už na vojakove zvláštne správanie zvykli. Dobre vedia že prosbami ani rozkazmi uňho nič nedosiahnu. Jediné čo vykonával zo samozrejmosťou bola stráž. Vždy po tom ako si všetci šli ľahnúť sa on postavil pri vchod, sprava si vedľa seba položil meč, a z druhej strany zapichol do snehu fakľu. Vždy keď mu fakľa dohorela, vydal sa naspäť do tábora a prebudil ďalšieho spoločníka. Tak divného chlapíka som ešte nevidel. ,,Hej, Falson!“ zakričal naňho kovár. ,,Nechcel by si prestať na nás čumieť a radšej nám pomôcť?“
,,Áno, veď už idem!“ zakričal Falson a rozbehol sa ku kovárovi. .

Takže po dlouhé době jsem něco konečně nakreslil prosím kritizujte

Alathiel

https://2img.net/r/ihimg/photo/my-images/851/alathiel.jpg/

Omegin je zarážajúce že prsia dovedieš do dokonalosti a tvár na ktorú sa KAŽDÝ pozerá len tak odflákneš... niečo plánujem nakresliť aj ja

https://2img.net/h/oi52.tinypic.com/2znzeci.jpg to jen já nekreslim čuňačinky a baby ? (to sem se nudil o matice neni to nic extra holt učitel hlídal a už mi to i chtěl sebrat )


Edit: teď sem si všiml že je to nějaký divně spláclý v PC je ten mariňák normal vysokej

Právě sem viděl tu masturbující elfku.... WTF!

dailyFialure napsal:Takže...
Než jsem to dal jsem, tak jsem to nejdřív poslal Agrexovi přes PM, protože jsem tzv. neměl koule to sem dát...

Šamanova povídka
Byla chladná noc. Odhodlaní orkští válečníci, nebo také žumpové, pochodovali v čele s Tojarou Rocksoulem, warsongským pánem mečů. Nikde nebylo vidět ani na krok. Všude bylo až podezřelé ticho, jen ze zadní části skupiny se ozýval občasný smích trolích lovců hlav. „Buďte vzadu potichu!“ Okřikl je tlumeně Tojara. Byla náhoda, že jsem na ně narazil. Mají namířeno do orkského dřevorubeckého tábora v elfském lese. Asi bylo dobře, že jsem je potkal. Sám na kraji lesa, když všude kolem jsou predátoři a elfové, kteří jsou ochotni chránit každý kvítek v tomto lese vlastním životem. Byly jsme už na půl cesty do tábora, když tu se celá skupina zastavila. „Co se…“ Ani to ten žump nestihl doříct když na něj Tojara zasyčel, ať je potichu. „Kde je Vekuzz?“ Ozvalo se ze předu. „Vekuzz tady, Vekuzz je tady!“ Z menší skupinky trolů v zadu se vynořil oproti ostatním malý, ale svalnatý trol. „Vekuzz je tady! Co vy chtít po Vekuzzovi? Chtít po Vekuzzovi stopovat?“ Tojara ukazal na stopy očividně humanoidního původu. „To je lehký! Tady projít asi před…“ Vekuzz začal ukazovat na rukou čtyři prsty. „To jen nějaká elf. Jít ho ulovit! Vekuzz rád elfy! Chutnat dobrá.“ Tojara jen pokrčil rameny, a mávnul na ostatní. Já jsem se ale zapozoroval do jiné věci. V nějakém chroští svítily… Ani nevím, co to bylo, jen vím, ale když to zahlídlo můj letmý pohled, tak se to ihned vytratilo. Tojarovo sashimono ve tmě kontrastovalo s okolím. Sytě červená standarta hordy se vlnila podle směru větru a pohybu na Tojarových zádech. V dálce už jsem zaslechl gobliní mechanické dřevorubce, nebo jak tomu říkají. Vynalézavá rasa ti Goblini...



V táboře jsem už jeden den a zatím mě nutili jen pracovat. Jsem orkský šaman, ale tady je to fuk. Je zde zapotřebí každá volná ruka. Večer, když už měli nastoupit jiní dřevorubci, se zvedl vítr. Tojara vypadal neklidně, ale ostatní si toho nevšímali. Po půl hodině vítr ustal úplně. Byl úplněk. Tojara hleděl na měsíc s neobvyklým strachem. S Kaldorei už bojoval mnohokrát, a proto věděl, že útočí nejčastěji v noci. „Kde je zase Vekuzz?“ Zařval Tojara. „Vekuzz tady, co chtít po Vekuzzovi?“ Tojara objal jednou rukou Vekuzze a svým dlouhým mečem ukázal do tmy mezi stromy. Vekuzz kývnul, a vytáhl si z opasku malou, primitivní sekyrku. Pomalu kráčel směrem k stínu. Když ve stínu úplně zmizel, tak Tojara zakřičel: „Vekuzzi, je to v pořádku?“ Ale odpovědi se nedočkal. Tojara se tedy odhodlal, a pomalu kráčel ke stínu, ale když už byl skoro u něj, tak jen opatrně nahlédl. Dále jsem slyšel už jen zahvízdnutí šípu, a řev Tojary. Tojaru trefily do břicha, ale to bylo to nejmenší. Z křoví vyskočila elfka na tmavě šedém panterovy. Zařvala něco elfsky, natáhla ruku s podivným ostřím, a z křoví vyběhlo několik elfek s luky a stejným ostřím, jako měla jezdkyně na panterovy. Tojara se vzchopil, vytáhl si s řevem šíp z břicha a rozeběhl se s mečem proti jezdkyni. Jeho sashimono zase kontrastovalo se stínem v pozadí. Pán mečů se napřáhl s mečem, ale panter stihl uskočit. Jezdkyně si mezitím z ramena stáhla dlouhý luk, a z toulce vytáhla šíp. Tojara se zase napřáhl mečem, ale to už elfka natáhla tětivu, a vystřelila. Tojara jen tak tak stihl zareagovat otočkou na patě, ale ta otočka mu dala možnost dalšího nápřahu mečem. To už panter uskočit nestihl.



Tojara sekl pantera přes krk, čímž mu pravděpodobně přerazil vaz. Elfka se nestačila divit. Já jsem se mezitím krčil za vozem se dřevem, neboť nejsem žádný velký válečník. Panterovo tělo se skácelo k zemi jako velký šedý balvan, a zalehlo elfku. Ostatní elfky na tom také nebyly moc dobře. Orkové jsou tvrdí válečníci, a trolští lovci hlav mají také slušnou trefu. Kaldoreiské bojovnice se začaly stahovat. Boj skončil stejně rychle, jako začal. Skákali jedna za druhou do stínů. Jen jedna elfka ležela na zemi zavalená tělem pantera. Snažila se vymanit z pasti, ale marně. Ten panter mohl vážit asi jako taur. Tojara vedle její hlavy zapíchnul svůj dlouhý meč a výsměšně založil ruce. „Vy se vážně myslíte, že nás dokážete porazit jen s trochou elfek? Vždyť se podívej. Na naší straně padnul jen Vekuzz, ale u vás…“ Tojara nedokončil větu a začal se smát. Elfka sice nerozuměla orkskému jazyku, ale určitě rozuměla, tomu výsměšnému tónu. Elfka reagovala jen nějakými elfskými řečmi. Podle toho, jak to znělo, asi Tojaru něčím nazývala.



Tojara ignoroval její řeči. Jen ukázal na dva orky, a řekl: „Vytáhněte jí a svažte!“ Orkové kývly na souhlas. Tojara vytáhl meč ze země a opřel si o rameno. Pořád se nemůžu vynadívat na jeho sashimono. Krvavě rudá barva tentokrát vyniká proti hnědému pozadí budovy… Tojara je už skoro za rohem pily, když tu se ozve křik. Když se otočím, vidím už jen elfku, která běží do hlouby lesa a dva orky ležící na zemi se sekerami zaraženými v lebkách. „Tvrdohlavý elfové...“ Procedí mezi zuby Tojara a kleká před mrtvými orky. „Stateční válečníci. Duchové je příjmou mezi sebe…“ Řekl jsem Tojarovi, on ale jen mávnul rukou. „Stateční mohli být, ale bylo jim to k ničemu, když se nechali tak snadno zabít.“ Trochu mě zarazil jeho klidný pohled. Je sice velký válečník, ale každého orka by měla trápit smrt jiných orkských válečníků. Neprojevil ani trochu respektu před padlými orky. Ani ho nezajímalo, co s nimi bude dál, prostě se otočil a šel svou cestou. Celou noc trvalo, než jsem vykopal hroby a pohřbil jsem orky. A to jsem ještě zase musel pracovat. Tentokrát jsem ale celý den neviděl Tojaru. Když jsem ho chtěl navštívit do jeho pokoje, tak mě ani jeho vojáci nepustili dál.



V noci, když už nebylo bez louče vidět ani na krok, jsem konečně zase zahlédl Tojaru. Zase měl ten neklidný výraz na tváři a díval se do stínu, ale tentokrát už byly všichni v pohotovosti. Na nohou byly snad úplně všichni. Trolští lovci se rozhlíželi na věžích. Ani jeden ale nevydal ani hlásku. Každý měl za pasem roh, který se směl použít pouze v případě, kdy se bude dít něco podezřelého. Ticho přerušila sova. Tojara na okamžik mihnul pohledem po sově, a hned se zase díval do stínu. Z druhé strany tábora se ozval zvuk rohu. „Něco se děje!“ Zařval jeden z orků. Každý v táboře hned běžel za zvukem rohu. Na zemi ležel ork se šípem v srdci. V tom se ozval další roh, který zněl z věže uprostřed tábora. Hned na to ze stínu vyletěla salva šípů. Já a Tojara jsme stály naštěstí úplně vzadu, takže nás nezasáhl žádný šíp, ale zbytek na tom byl hůř. Jen pár „šťastlivců“ z toho vyvázlo jen se šípy v končetinách. „Zatracení elfové!“ Vykřikl Tojara. Já se rozeběhl k mému oblíbenému místu. Zase jsem se krčil za vozem se dřevem…



Elfky vytasili své zbraně s trojím ostřím a rozeběhli se odhodlaně proti orkům s bojovými výkřiky v jejich jazyce. Tojara a pár těch „šťastlivců“, kteří přežili salvu šípu, tasili své zbraně a běželi elfkám naproti. Trolští lovci hlav házely své oštěpy a sekery jako smyslů zbaveni, ale proti velké elfské přesile to nemělo moc velký účinek. Když padla nějaká elfka, hned vyběhla ze stínu další, aby jí nahradila. Bylo jich spousty. Tojara už stál pouze vedle jednoho orka, který měl ke všemu v zádech zabodnutý šíp. Tojara bojoval se třemi elfkami najednou. V dálce se však zase objevila elfka na panterovi. Byla to ona. Ta, co zabila dva orkské válečníky a utekla do stínu. Mířila lukem na Tojaru. V dálce to vypadalo, že si něco mluví pro sebe, ale ukázalo se, že to bylo nějaké jejich kouzlo. Šíp, který mířil na Tojaru svítil stejnou barvou, jakou má měsíc při úplňku. Elfka pustila tětivu luku. Šíp prosvištěl vzduchem a zasáhl Tojaru přímo do srdce. Tojara se skácel na zem, jako veliký strom, který někdo pokácel. Když jsem uviděl, že padl i Tojara, dal jsem se na útěk. Proběhl jsem celý tábor, jak nejrychleji jsem mohl. Měl jsem štěstí. Proletělo kolem mě pár šípu, ale ani jeden z nich mě naštěstí netrefil. Věděl jsem, že tábor padl. I trolové na věžích už byly mrtvý. Bojovali ve jménu své víry. Zemřeli v bitvě, tak jak se na válečníky patří. Jejich odvaha nikdy nebude zapomenuta a dostane se jim odměny od velkých duchů, která jim právem náleží.


Sashimono = Taková ta vlajka, co měly blademasteři ve w3 (více na wiki)

Libice ! Ja se do toho vžil