Staňte se tvůrci legend

Přináším vám zajímavou nabídku a příležitost. Určitě se mezi vámi najdou taci, kteří si, třeba jen tak pro sebe píší příběhy o moudrých či krvelačných dracích, statečných válečnících, mořských sirenách a podobné.

Právě vám dávám možnost, se o vaše příběhy podělit přímo ve hře! Bude vytvořeno několik knih, či přímo jedna kniha na jednu povídku které budou rozesety po herních lokacích a které si budou moci přohlížet všichni hráči.

Ovšem pro zařazení právě vašeho příběhu potřebuje vaše tvorba splňovat několik kritérii a to:

Vaše originální tvorba - žádné kopírování z internetu atp.
Příběh by neměl být delší než 2 A4
Příběh by měl zapadat do světa
Příběh by neměl popisovat vaši postavu či postavy s ní spjaté(Rodina, přítel)
Příběh by neměl být přeepičtěly epos - ačkoli špetka epičnosti povolena

Upozornuji, že zda-li se nám vaše povídka zdát, do hry přidána nebude

Ještě bych vás chtěl poprosit, aby jste mi zasílaly pouze příběhy bez diakritiky, usnadní to kupu práce.

Nuže ponořte se hluboko do své fantazie a přemýtejte o vašich dílech!

Chtěl bych se zeptat kam to mam kdyžtak poslat?

Kady napsal:Chtěl bych se zeptat kam to mam kdyžtak poslat?

Buďto mě do PM, nebo to postni zde.

Přináším první povídku, o velkém kroku jedné elfky.


Kdesi, ve vzdálených lesích, v šeru pod javorovými listy, kde jen tenké paprsky zářící luny na obloze prosvítaly k zemi, se mladá elfka připravovala na svůj životní krok. Její čistě bílé vlasy něžně hladil vánek svěžího vzduchu. Měla zavřené oči,klečela, čekajíc na okamžik, kdy bude připravená. Ticho zde přerušovaly jen slabé výkřiky zábavy dryád při vzdáleném plápolajícím ohni. Zanedlouho se na suchou zem, pokrytou slabými výrůstky zeleně, začaly snášet bílé chomáčky sněhu.
Elfka otevřela oční víčka, pod kterými se zrodily krásné zářící oči. V jejím výraze byla patrná odhodlanost. Ke stromu, u kterého klečela, promluvila několik elfských slov, která zněla jako poděkování a lehkým krokem vykročila ke skalnatému pahorku u rozvodněné řeky. Svit měsíce ji doprovázel po celou cestu po zakulacených oblázcích. Jemně se dotýkala stromů stojících kolem ní, porostlých bledým lišejníkem. Toužila po jistotě, která jí stále chyběla, toužila vědět, co ji čeká.
Šumění řeky na kopci dokreslovalo nádhernou atmosféru lesa, která snad elfku nabudila k tomuto nezapomenutelnému zážitku. Začala obratně šplhat na statný dub. Chodidly cítila drsnou sesychající kůru, která potvrzovala vysoké stáří kmenu. V koruně se zastavila na silné větvi, sedla si a hleděla k měsíci. Pod ní se rozevíral celý les. Skrytá řeka mezi stromy odhalila svou noční temnou tvář, čeřenou slabým větrem. Na některých korunách stromů se ukázala malá ptačí hnízda, chránící spící drobné ptáky. „Brzy budu moci také ochutnat jejich svobodu“, letmo projelo elfce tisíci myšlenkami. Po pár chvílích ve tmě se strach přeměnil na radost z toho, jaký vnitřní zážitek bude moci zažít.
V důvěře promnula havraní dráp neustále visící na hrubém provázku zavázaným na krku a pomalu začala odříkávat elfská slova. Věděla, co ji čeká, avšak nemilému zaleknutí se zabránit nedalo. Její tělo se začalo zmenšovat, po celém těle vyrašilo černé peří, namísto prstů vyrostly drápy, a z rukou se stávala křídla. Zprvu v šoku nevěděla, jak ovládat své nové tělo. Po pár minutách prohlízení sebe sama a zvykání na novou podobu přišla na složitý způsob koordinace pohybů. Sama si začla uvědomovat, že její nová podoba je nádherná. Na statné havraní tělo se v bílém svitu měsíce snášely krystaly sněhu, jenž se brzy přeměňovaly na vodu.
Byla připravena. S natěšeným výrazem skočila ze stromu, rozepjala křídla a nechala se unášet chladným zimním větrem. Střemhlav padala směrem k zemi, unikajíc padajícímu sněhu. S neuvěřitelou radostí rozrážela vzduch, naklonila křídla a ve mžiku se dostala do vodorovné polohy. Nedočkavě se otočila směrem k šumějící vodě. Po pár zkouškách piruet doletěla k vlnící se řece. Sletěla blízko ke hladině a čeřila vodu konečky svých perutí. Začala si uvědomovat, jak jedinečný zážitek může prožít.
Po hodinách horlivého létání vylétla do výšky, z jaké už nebyly stromy téměř vidět a užívala si nezapomenutelných zážitků. Nechala si hladit prochladlým vzduchem trup a na perutě si snášet jemný sníh. Přírodě řekla jen vřelé „děkuji“ a zmizela v dáli za zalesněnými kopci.

Jen bych se ještě chtěl zeptat:
1)jestli bude vadit když bych udělal třeba Trilogii, nebo něco více dílného co by si hrači museli dohledat.

2)Zda by vadilo, kdyby se jednalo o stvoření světa podle nějakého vymřelého kultu dávno mrtvých bohů. (přeci jen si vezměte že každé naboženstvi na zemi má jinou legendu o stvoření světa)

Kady napsal:Jen bych se ještě chtěl zeptat:
1)jestli bude vadit když bych udělal třeba Trilogii, nebo něco více dílného co by si hrači museli dohledat.

2)Zda by vadilo, kdyby se jednalo o stvoření světa podle nějakého vymřelého kultu dávno mrtvých bohů. (přeci jen si vezměte že každé naboženstvi na zemi má jinou legendu o stvoření světa)

1) Proč ne, s tímhle souhlasím

2) Tady si nejsem moc jistý, nevím, nechci ti říkat že s tím souhlasím, ať pak nenapíšeš celou trilogii a hodit se to do sveta jednoduše nebude. Ještě se s někým poradím a dám ti když tak vedet přez PM