Příjem
Mír na Starém kontinentě však netrval věčně. Pradávné chutě po boji se pomalu začali opět vracet a Starý kontinent se začínal opět sužovat ve válkách. Války začínali opět nabírat neuvěřitelných rozsahů a ti jenž chtěli přežít, vyhnout se válkám, uprchnout či opustit Starý Kontinent z vlastních důvodů nasedali na lodě, které se vrhly na moře… Lodě pluly dvěma směry… Jih a Sever.
Jižní ostrov
Na Jižním ostrově se všechny rasy sebe chvíli obávali a nevěřili si… každá si zde udělala své zázemí. A snažili se žit tak aby si ostatních co nejméně všímali… brzy však zjistili, že to nepůjde, protože na tomto ostrově nebyli sami. Tento ostrov patřil trollům, shrbeným bytostem, jejíž pohostinnost nebyla příliš veliká. Když první uprchlíci, stanuli na písčitých plážích tohoto ostrova, začali si stavět střídmá obydlí a snažili se přizpůsobit novému domovu. To se ovšem pánům ostrova - Trollům nelíbilo, a proto se často vedly válečné spory. Avšak nastala doba, kdy se přiblížila jiná, chladná hrozba ze severu.
Pod sekerami urostlých fousatých můžu, padala jedna hlava za druhou. Postupem času se tyto nájezdy ze severu stupňovali, až se třásli samotní Trollové. V této krvavě době, si jak Trollové, tak i noví obyvatelé uvědomili, že bez vzájemné pomoci padnou na zem i jejich hlavy. Proto uzavřeli mezi sebou mír a společnými silami, se jim podařilo útoky seveřanu odvrátit.
Kultura ostrova vzkvétala, společnými silami vybudovali nové město, a jak čas plynul, a nové generace nahrazovali ty staré, začali za svůj blahobyt děkovat vždy žhnoucímu slunci. Tak vznikla nová, kultura, která všechny spojovala.
Ale ráj nezůstal věčně, za mořského přílivu, připlouvala také hrůza v podobě hadí rasy. Většina Moudrých tuto rasu označovala jako Hadí lidi. Bytosti, o kterých vyprávěly nejstarší legendy ostrova. Zvrácené mořské bestie, které byly plné nenávistí a odporu k životu na pevnině. Jejich útoky byl nečekané a tiché, jako plazení hada. Při každém z přílivů ze z města ozývalo bytí zvonů, které mělo upozornit na přicházející příliv a hrůzu s ním, protože těmto bestiím se nikdo nemohl postavit sám, avšak postupem času i tyto útoky ustaly a Hadí bytosti se pomalu usídlili v jedné z jeskyň na ostrově. Z moře však už žádné nepřišly. Od moře však přišla opět jiná hrozba… Seveřané se vrátili… Vrací se i jejich krvelačné choutky?
Severní Ostrov
Ti jenž pluli na Sever měli více štěstí. Nebyli od sebe moc odlišní a proto jim soužití netrvalo tak dlouho jako těm jenž se vydali na Jih. Netrvalo dlouho, a na pobřeží Nordgradu – Severního ostrova, se začaly tyčit vysoké domy těchto přistěhovalců. I když soužití bylo jednoduší jejich život nebyl z počátku lehký, odlišné mravy a způsoby všech národů, ale i krutá zima a původní obyvatelé… Barbaři je oddělovali od spokojeného a klidného života. Jak plynul čas, odcházely i staré problémy, ale rodily se i nové a to v podobě velkého, okřídleného stvoření, žijícího kdesi na ostrově.
Obyvatelé Nordgardu se začali stvoření obávat, a proto často nevycházeli ven, ze svých domovů. Několik pomatenců, věříc v to, že si bytost nakloní na svou stranu začali, zakládat kulty. Ti co se odvážili hledat bytost, se už nikdy nevrátili. Místo nich se na ostrově začali objevovat “Strážci jeskyně”.
Ti ze svého sídla často napadali pobřežní vesnici Nordgardu a právě jednoho pozdního večera, když vpadli do vesnice, tamní obyvatele zděšené pobíhali a s křikem prosili bohy o pomoc.
Pomoc se přeci jen dostavila, ovšem ne v podobě, doposud známých bohů. Mračna se zatáhla a z nebes se začaly vznášet blesky, které nakonec útočníky zahnaly. Obyvatelé Nordgardu od těchto časů odložily své nesváry, a začali společně vyznávat boha bouří, jako svého největšího patrona a strážce.
Taktéž ještě neschválená verze. Mírně pozměněné texty od původních. Změny provedeny hlavně v příjezdu a prvních větách.
Jižní ostrov
Na Jižním ostrově se všechny rasy sebe chvíli obávali a nevěřili si… každá si zde udělala své zázemí. A snažili se žit tak aby si ostatních co nejméně všímali… brzy však zjistili, že to nepůjde, protože na tomto ostrově nebyli sami. Tento ostrov patřil trollům, shrbeným bytostem, jejíž pohostinnost nebyla příliš veliká. Když první uprchlíci, stanuli na písčitých plážích tohoto ostrova, začali si stavět střídmá obydlí a snažili se přizpůsobit novému domovu. To se ovšem pánům ostrova - Trollům nelíbilo, a proto se často vedly válečné spory. Avšak nastala doba, kdy se přiblížila jiná, chladná hrozba ze severu.
Pod sekerami urostlých fousatých můžu, padala jedna hlava za druhou. Postupem času se tyto nájezdy ze severu stupňovali, až se třásli samotní Trollové. V této krvavě době, si jak Trollové, tak i noví obyvatelé uvědomili, že bez vzájemné pomoci padnou na zem i jejich hlavy. Proto uzavřeli mezi sebou mír a společnými silami, se jim podařilo útoky seveřanu odvrátit.
Kultura ostrova vzkvétala, společnými silami vybudovali nové město, a jak čas plynul, a nové generace nahrazovali ty staré, začali za svůj blahobyt děkovat vždy žhnoucímu slunci. Tak vznikla nová, kultura, která všechny spojovala.
Ale ráj nezůstal věčně, za mořského přílivu, připlouvala také hrůza v podobě hadí rasy. Většina Moudrých tuto rasu označovala jako Hadí lidi. Bytosti, o kterých vyprávěly nejstarší legendy ostrova. Zvrácené mořské bestie, které byly plné nenávistí a odporu k životu na pevnině. Jejich útoky byl nečekané a tiché, jako plazení hada. Při každém z přílivů ze z města ozývalo bytí zvonů, které mělo upozornit na přicházející příliv a hrůzu s ním, protože těmto bestiím se nikdo nemohl postavit sám, avšak postupem času i tyto útoky ustaly a Hadí bytosti se pomalu usídlili v jedné z jeskyň na ostrově. Z moře však už žádné nepřišly. Od moře však přišla opět jiná hrozba… Seveřané se vrátili… Vrací se i jejich krvelačné choutky?
Severní Ostrov
Ti jenž pluli na Sever měli více štěstí. Nebyli od sebe moc odlišní a proto jim soužití netrvalo tak dlouho jako těm jenž se vydali na Jih. Netrvalo dlouho, a na pobřeží Nordgradu – Severního ostrova, se začaly tyčit vysoké domy těchto přistěhovalců. I když soužití bylo jednoduší jejich život nebyl z počátku lehký, odlišné mravy a způsoby všech národů, ale i krutá zima a původní obyvatelé… Barbaři je oddělovali od spokojeného a klidného života. Jak plynul čas, odcházely i staré problémy, ale rodily se i nové a to v podobě velkého, okřídleného stvoření, žijícího kdesi na ostrově.
Obyvatelé Nordgardu se začali stvoření obávat, a proto často nevycházeli ven, ze svých domovů. Několik pomatenců, věříc v to, že si bytost nakloní na svou stranu začali, zakládat kulty. Ti co se odvážili hledat bytost, se už nikdy nevrátili. Místo nich se na ostrově začali objevovat “Strážci jeskyně”.
Ti ze svého sídla často napadali pobřežní vesnici Nordgardu a právě jednoho pozdního večera, když vpadli do vesnice, tamní obyvatele zděšené pobíhali a s křikem prosili bohy o pomoc.
Pomoc se přeci jen dostavila, ovšem ne v podobě, doposud známých bohů. Mračna se zatáhla a z nebes se začaly vznášet blesky, které nakonec útočníky zahnaly. Obyvatelé Nordgardu od těchto časů odložily své nesváry, a začali společně vyznávat boha bouří, jako svého největšího patrona a strážce.
Taktéž ještě neschválená verze. Mírně pozměněné texty od původních. Změny provedeny hlavně v příjezdu a prvních větách.